Dnešní den začíná velice brzy a já jsem za celou noc pořádně nezamouřil oka. Nepřipadal jsem si tady u cesty v kapličce zrovna dvakrát v bezpečí. Ale je tu nový den, energie sice moc nepřibylo, já si dělám ranní snídani, balím se, děkuju kapličce za přespaní, je 5:10 a já vycházím dál na cestu.
Na dnešek jsem si krásně přispal, spalo se mi moc dobře. Je 8:00 a je na čase vylézt ze spacáku, zabalit si věci, provést raní hygienu, nasnídat se a vyrazit.
Můj den dnes začíná v půl 5 ráno, kdy se probouzím s pocitem, že jsem krásných pár hodin určitě naspal. Měl jsem strach, protože většinou první noci v lese nebývají moc dobré. Ale stačí se asi patřičně ztrhat a potom jde všechno.
Abych byl upřímný, tak vracet se ke psaní tohoto deníku a celkově navazovat na již jednou přerušenou a rok zapomenutou cestu je pro mě dost demotivující. Mám pocit, jako by se kouzlo stezky za ten rok někam vytratilo a mě to nedávalo najednou tu radost, jakou bych potřeboval. Ale řekl jsem si, že to tedy zkusím a ztracenou radost ze psaní a prožitku z této cesty v sobě zkusím znovu probudit.
Včera jsem psal, že vám budu muset něco říct. Jde o něco, co mě trápí už přes týden a já stále doufám, že to nebude tak, jak to vypadá. Ale nějak se mi to nezdá a je potřeba to co nejrychleji řešit. A to je také důvod, proč jsem to včera tak hnal. Vlastně celý minulý týden, od první chvíle co jsem si toho fleku všiml, jsem s tímhle musel počítat.
Probouzím se na sedmou hodinu a zase jsem celou noc klouzal ze stanu ven. Ono hledat něco vhodného, večer v lese s čelovkou na hlavě, není nic moc a to ještě, když si ze všeho na světě přejete prostě, jen padnout a spát. Ale pokud si to sami nepřipravíte, tak nespíte. Můžu být rád, že ty podmínky na této cestě mám zatím více, než dobré a to myslím hlavně skrze počasí.
Bzzz-Bzzz, Bzzz-Bzzz, Bzzz-Bzzz, tak to teda ne! Tady máš! Bzzz-Bzzz, Bzzz-Bzzz, nééé, už zase! Včela jedna otravná, no jo, když oni tu nad námi mají hnízdo. A takhle nějak začíná naše dnešní ráno, neustálým, otravným bzučením. Je asi půl 8 a my vylézáme ze spacáků a připravujeme si bohatou snídani. Míša mi chtěl udělat radost a tak mi přivezl kus domova.
Je 5:00 a moje hodinky se mě pokoušejí probudit. Tak to ani náhodou, tady se mi spí tak pohodlně a krásně. Proválel bych tady celý den, hezky v teple a v suchu.
Probouzím se ráno u lesa a slyším velice nepříjemné skřehotáni, zajímalo by mě, co za zvíře tohle dělá. Protože paviány v ČR určitě nemáme, teda možná jen v zoologické zahradě. No možná že jich pár uteklo sem do Krušných hor, kdo ví.
Otevírám oči a je půl 5, večer tady dost foukalo a tak konečně přišlo i na péřovku. Já i Dan se probouzíme a začínáme se pomalu připravovat zase na cestu. Ukazuje mi kvalitní gymnastické protahování, které jak říká, má od své ženy Báry a je vidět, že tomu opravdu dost rozumí a dělá to opravdu velmi podstivě. A tak den začínáme hezky, takhle raní rozcvičkou a stále se bavíme na hodně zajímavé, bohaté úrovni. Ještě spolu posnídáme a je čas vyrazit, zase každý svou vlastní cestou.
V 5:00 mi vibrují hodinky s budí mě, ale mě se dneska spí nejlíp, za celou dosavadní cestu a tak budíka posouvám bez výčitek až na 7. hodinu. Dávám si sladkou snídani, malinovou ovesnou kaši, kávičku a sušenky. Ještě si dělám lehké protažení celého těla a okolo 8 hodiny pokračuji dál podél Pohraniční stráže Petrovice, která po válce hlídala státní hranice.
Ráno se probouzím docela brzy, využívám prostoru a reorganizuji si věci v batohu. Spalo se mi nádherně a moc pohodlně. Byl to super typ! Dneska bych rád přidal do kroku a tak se balím a vyrážím směr Hřensko. Je asi 10° ,po cestě filtruji vodu a dopřávám si ledové osvěžení.
Probouzím se v mlze na kraji lesa, chvilku se ještě válím a potom vylézám, balím a jde se dál. Už se moc těším zase do přírody, hlavně když nevím co od toho mám očekávat. Jdeme směr Českého Švýcarsko!
Tak tohle byla zatím ta nejvíc nepohodlná noc, kterou jsem si opravdu nepřál. Těšil jsem se, jak si dneska po tom náročnějším včerejším dnu odpočinu a že budu spát jako dřevo, ale místo toho jsem na tom tvrdém dřevě spal.
Sotva jsem tvrdě usnul, už jsem musel znovu nazouvat boty. Opravdu bych nejraději ale ještě spal!! Ale kde to vlastně jsem? Musím odtud hned zmizet, jsem někde ve křoví u cesty na Snězku a navíc mi začíná má cesta a řekl jsem si že tam nahoře budu na východ..
Sotva jsem tvrdě usnul, už jsem musel znovu nazouvat boty. Opravdu bych nejraději ale ještě spal!! Ale kde to vlastně jsem? Musím odtud hned zmizet, jsem někde ve křoví u cesty na Snězku a navíc mi začíná má cesta a řekl jsem si že tam nahoře budu na východ..
Sotva jsem tvrdě usnul, už jsem musel znovu nazouvat boty. Opravdu bych nejraději ale ještě spal!! Ale kde to vlastně jsem? Musím odtud hned zmizet, jsem někde ve křoví u cesty na Snězku a navíc mi začíná má cesta a řekl jsem si že tam nahoře budu na východ..
V mém pelechu se mi spalo opravdu dobře, ale teď je potřeba opravdu vstávat a uvědomit si, že s tím je teď minimálně na dva měsíce konec. Je 6:00, hodinky mi vibrují na ruce a já opouštím svou nejkonfortnější zónu ze všech, svou postel. Utíkám rychle do koupelny, snídám, loučím se s mamkou, skládám všechno do batohu a oddychuji si.
Konečně sedím na autobusu, přímí směr Pec pod Sněžkou a uvědomuji si, že moje dobrodružství právě začíná a proto využívám volného času cesty a dávám se do psaní... Takže se vraťme o den déle, vlastně se můžeme vrátit ještě o trochu dál a to někam tam, kde mě tohle celé vůbec napadlo...
